Budík nám zazvonil 30 minut před východem slunce, tak jak jsme se den před tím domluvili. Z postele jsme odhrnuli zatmívací roletku na střešním okně a zjistili, že je pod mrakem a tak jsme budík zase zatípli a šli se pořádně dospat. Z postele jsme se vyhrabali až někdy kolem deváté a rozhodli jsme se, že posnídáme venku, kde byl svěží vzduch a klid. Stáli jsme hned vedle přístřešku, tak jsme nemuseli ani rozkládat náš nábytek. Prošli jsme se i k přehradě a zkoušeli nafotit první „typické“ instagramové #vanlife fotky. 

0
ujetých kilometrů

Ke startu výšlapu jsme dorazili až po poledni. Poctivě jsme se nabalili a vyrazili motivováni obědem na chatě u Zeleného plesa. S pejsky je to v Tatrách podobně jako v Krkonoších. S tou výjimkou, že s sebou musíte mít náhubek. Decci proto byla celou dobu na voďáku a náhubek jsme měli v kapse, protože máme jen „tramvajový“, který rozhodně není na delší chození než 5 metrů. Je tam všude dost divoké zvěře, včetně lišek a zajíců a pejsek se snadno zaběhne.

Po kliknutí na „zobrazit na Mapy.cz“ uvidíte profil i čas treku

Cesta je z počátku dost mírná a na můj vkus i docela nezajímavá. Až po několika desítkách minut se otevře výhled na Tatry a hned se vám jde lépe. Na Zelené pleso jsme se dostali rychleji, než tvrdí všudypřítomné tabulky a cestou jsme obdivovali, kolik lidí se vydalo na výšlap v riflích, bílých botách a s kabelkou. 

Pár fotek u plesa a hned do chaty na čaj a oběd. Obědové meny už bylo značně vyrabované, ale i tak jsme nakonec udělali dobrou volbu. Já si vybral houbové rizoto a Maruška šla do borůvkového knedlíku. Obě porce byly naprosto masivní. Borůvkový knedlík však zastínil všechny borůvkové knedlíky, které jsem do té doby spatřil. Na talíři byl jeden a i tak ten talíř nebyl skoro vidět. Ostatně nebyl vidět ani knedlík, který se schovával pod vrstvou Granka. Stačily tři kousnutí a přišla okamžitá cukrovka.

Původní plán byl, že ze Zeleného plesa půjdeme na Bílé pleso a zase zpět. Tak jak jsme viděli na profilu Kam v Tatrách. Knedlík a Granko nám ale daly tolik energie, že jsme se rozhodli vyšlápnout do sedla a dojít až ke Skalnatému plesu. Plán to byl dost ambiciózní i s přihlídnutím k počasí. Začaly se hnát mraky a podle předpovědi mělo pršet.

Hecli jsme to a vyrazili nahoru. Mraky pod námi se hnali rychleji než děti k wifině a my tak neviděli vůbec nic. I tak byla ale cesta zajímavější než před tím, a tak jsme se dost bavili. Z čista jasna se z mlhy vynořily řetězy. Terén ale nebyl zase tak hrozný, tak jsme to zkusili. Decci jsem měl připoutanou na postroji k mému postroji. Nutno podotknout, že Decci je takový mini kamzík sama o sobě. Kameny už byly mokré a tak to trochu klouzalo. Postupovali jsme tak, že jsem se trochu přitáhnul, zapřel si nohu, Decci na ni poskočila, posunul jsem druhou nohu o něco výš a ona zase přeskočila na ni. 

Když jsme se konečně vyškrábali do sedla, romantiku nám zkazil pár, který se tu ukrýval v mlze a tak jsme přišli o možnost si ten pocit vítězství vychutnat o samotě. Možná to bylo dobře, protože jsme rovnou pokračovali dál a i tak jsme došli až po tmě. Jen co jsme se přehoupli přes sedlo, začalo pršet. Pršelo až skoro na Skalnaté pleso.

Když jsme k němu došli, tak jsme byli poměrně zklamaní. Pleso bylo docela malé a celkově to místo bylo dost nehostinné. Bohužel jsme nestihli lanovku dolů a tak jsme museli sejít po svých. Cesta to byla ale pěkná. Sice se šlo po sjezdovce, ale konečně jsme něco viděli a nešli jsme jen po skalách. Po chvilce začalo znovu pršet. To nám náladu už zkazit nemohlo a tak jsme s úsměvem na rtech vyrazili dál.

Skvělá nálada v dešti

Museli jsme dojít na kraj Tatranské Lomnice k Grand Hotelu Praha, odkud jsme již po tmě šli lesní cestou. Samozřejmě jsme nechali čelovky v Emilovi a tak jsme si občas svítili telefonem, občas šli po tmě. Až kousek od auta, ještě na té tajemné lesní cestě, jsme potkali dvě slečny, které se hnaly cestou a byly dost vyděšené. Vypadalo to, že se bojí medvědů. Na ty jsme úplně zapomněli. 

Zbývalo už jen přejet do Starého Smokovce, což byl náš další výchozí bod pro zítřejší tůru.

kilomterů v nohou
0
ujetých kilometrů